Rozmrazili nám mzdy a já dostala malinko přidáno. Jenže bude to stačit? Může to vypadat, že vedu blahobytný život. Ano, ve srovnání s jinými, vedu. Jenže teď začíná téct do bot i mě. Stále tu není ani písmenko o tom, že by Kvítka někdo nahradil – ne že bych se o muže nezajímala a oni o mne, ale jaksi to zatím nedospělo do uspokojivé partnerské fáze .. což mi společně se zvyšující se cenou benzínu (resp. všeho) začíná činit potíže. A můj šéf měl tu drzost mi říct, že na splácení hypotéky obvykle bývají dva a ...

Bruselské pralinky jsou výborné. A ještě lepší jsou dovezené ex-kolegou, který momentálně plní úřednické povinnosti pro EU. Ale byla jsem z něj trochu v rozpacích – je opravdu možné, aby to, co tam dělají, bylo tak promyšlené, zodpovědné, zacílené a efektivní, jak to popisoval? A má cenu, abychom my se tu o něco snažili? A odkud je můj skepticismus?

Letos mě ty Velikonoce nějak nezasáhly. Sice jsem uklidila celý dům a nachystala něco sladkostí (a slivovici), ale ukázal se jen jeden malý koledník od sousedů a jinak už je to tu ryze rodinná záležitost. Přece jen tu nejsem v roli starousedlíka a tak se ke mě místní jinoši neodváží. Škoda, mohla být legrace :)

Je dobré objevovat nové věci. Obzvlášť když mají formu 3-litrové krabice Cideru s takovou malinkou roztomilou pípičkou :) Bohužel ani to životnost Cideru v mé lednici neprodlužuje ... Ale smiřuje mě to s drobnými katastrofami, jako například se sérií vyhozených pojistek v celém domě či s tragickým dopadem mých jarních nákupů na novou kreditní kartu.

Facebook podporuje lenost, exhibicionismus a bere energii, kterou bych mohla vložit do psaní blogu.

Nevděk vládne světem. S kolegou jsme připravili speciální aprílovou verzi mobilního portálu, zařadili jsme nejužitečnější rubriky jako Chci domů, Chci pivo nebo Kozičky a co se stalo? No nic! Za celý den nikdo z celého týmu, který má chození na WAP v popisu práce, na portál ani jednou nepřišel a tedy nic neviděl! Příště asi strávíme čas něčím užitečným ...

Bylo neurčité počasí, déšť střídal slunce, to zas vítr a měla se konat neveřejná bitva. Jenže husiti nepřišli a tak z toho byl šermířský trénink. Každopádně jsem byla moc ráda, že jsem nesla jen foťák a ne prošívku, kroužkovku, přilbu, meč a barel medoviny :)

Stará sekačka odešla do věčných lovišť už na podzim. Moc mě to netrápilo, ale teď, když už se tráva začíná radikálně probouzet, bylo načase pořídit stroj nový.

Běžný život mi přinesl nejednu podzimní radovánku. Za zmíňku stojí brigáda odvedená v bytě u mámy, které vyměňovali okna za plastová a při té příležitosti tedy z celé poloviny bytu odstěhovala svoje květinky, rostlinky, keříky, truhlíčky a jinou zeleninu do obýváku.

Chtěla bych si koupit loft a vrátit se do Prahy. Jenže jsou pekelně drahé a já si nejspíš přestěhováním nijak nepomůžu – buď budu sama, nebo se ke mě přistěhuje další chlap bez peněz typu exKvítek, který bude mít moc sladkých řečí a já mu na ně skočím, abych pak zjistila, jak moc jsem byla slepá! Tak raději ještě chvíli zůstanu ve svém domečku – dnes večer zasvítilo slunce teplými paprsky na probouzející se zeleň a já si zase připoměla, co mě tu tak drží ... Jo a máme JARO!

Tohle datum je tak krásně zelené, že se nedá nemyslet na zelené trávníky, drsnou přírodu, dobrou whiskey a Sv. Patricka. V duchu tradice jsme zamířili do Caffreys, kde hrála jakási zaručeně irská, ale evidentně revivalová kapelka pro pobavení přítomných konzumentů Guinessu. Po čtyřech jsem odvlála do postele s pocitem, že to byl povedený večer.

Zaplněná aréna, tisíce natěšených lidí, hustá atmosféra a fantastický zvuk. Scorpions! Prý poslední koncert. Říkají, že v nejlepším se má přestat – tak uvidíme. Byli skvělí a mě přijde fajn, že se taky jednou může (možná) kapela rozejít v dobrém a ve stavu, kdy to všichni přežijí :)

Práce či odměna za ni mě přivedla na koncerty kapel, na které bych se často sama nejspíš nevypravila – ale když už máte tu příležitost a navíc alkohol ve VIP zóně for free – nač váhat?

Už je jasné, že se mi nepodaří zrekonstruovat poslední půlrok tak, aby na každé téma vznikl zajímavý post. Ty události, které jsou spojené s cestami a existuje k nim tedy rozsáhlejší fotodokumentace, těm samostatné články věnuji (když budete trpěliví, podíváte se do Londýna nebo Dubaje). Ostatní témata by šlo rozdělit na kulturně-chlastací, všedně-domácí a zádumčivě-mimózní.

Abyste neřekli, že ji ani neukážu, tak tady je: